Prázdninový deník

Bouřka na horách
Na začátku července jsme byli na chalupě v Orlických horách. Bylo velmi teplé počasí, takže jsme chodili na túry a pak jsme se vždy osvěžili ve studené, ale čisté řece. Jednoho dne navečer přišla znenadání veliká bouřka. Během chvilky se hory ponořily do úplné tmy a hrozně lilo. Nejenom děti, ale i dospělí se báli. Nešla elektřina, všude byla velká tma. Každý si vzpomněl na loňské záplavy, které postihly tuto oblast, a tak jsme měli všichni strach, jak to tentokrát dopadne. Bouře se pořád vracela, ale nakonec úplně přestala. Ráno jsme se šli podívat na řeku, ve které jsme se před bouřkou koupali. Řeka byla k nepoznání. Všichni jsme byli rádi, že to dobře dopadlo. Dominika Fredová Výlet na Sněžku
Jednoho srpnového dne si celá naše rodina naplánovala výlet autem do Krkonoš. V jedenáct hodin jsme dojeli do Pece pod Sněžkou. Postavili jsme se do fronty na lanovou dráhu. Po dvou hodinách čekání na nás přišla řada. První jsem jel já s tátou a bratrem. Po nás mamka se sestrou. Kolem nás byla krásná příroda, zelené lesy a kopce. Také další turisté, kteří šlapali na Sněžku i ze Sněžky pěšky. Lanovka vedla přes Růžovou horu, kde se přesedá. Konečně jsme byli nahoře. Učaroval nám krásný výhled na naši krajinu. Viděli jsme také část Polska. Potom jsme sestupovali po turistické cestě zpět. Cesta byla kamenitá. Čím jsme však byli níž, tím byla krásnější, protože vedla mezi stromy, které zakrývaly oblohu. Nasbírali jsme si pár borůvek, zastavili se u studánky a obdivovali malé potůčky. U auta jsme byli v šest hodin. Tato túra byla dlouhá třináct kilometrů. Ušel ji i můj tříletý bratr. Na tento výlet všichni rádi vzpomínáme. Marcel Legerský Roubenky
O prázdninách jsem jela s babičkou na chatu do vesnice, která se jmenuje Hájnice. Jezdím tam s babičkou každé léto. Já, teta, babička a pes jsme se druhý den vydali do chalupářské osady, která se nazývá Mravenčáky. Je tam moc krásných chaloupek. Většina jsou roubenky. Chaloupky jsou hezky upravené. Uprostřed je kaplička. Z kopce jsou vidět hory Krkonoše. Je to moc hezké místo. Těším se, až zas s babičkou přijedu. Sabina Javůrková Žďárské vrchy
O prázdninách jsem s babičkou a dědou navštívil Žďárské vrchy. Jeto vrchovina asi 100 kilometrů na jih od Hradce Králové. Jsou tam krásné lesy, louky a četné rybníky. Jednoho dne jsme se vydali na horu Devět skal. Šplhali jsme po skalách. Náhle jsem udělal špatný krok a noha mi sklouzla ze skály. Moc jsem se lekl. Už už jsem padal, ale děda mě v poslední chviličce chytil a všechno dobře dopadlo. I přes tuto nemilou příhodu se nám výlet zdařil. Z hory Devět skal byl překrásný výhled do krajiny a opravdu to stálo za to. Lukáš Duliček Ztraceni v Benátkách
Část prázdnin jsem strávil s rodiči v Itálii v Caorle. Jednoho dne navečer jsme se vypravili z Caorle do Benátek. Nejdřív jsme dlouho hledali parkoviště. Poté jsme si na zastávce vodní tramvaje koupili lístky. Za půl hodiny jízdy vodní tramvají se zcela setmělo. Byli jsme na náměstí Sv. Marka. Všem se nám tam líbilo. Rozhodli jsme se, že spěchat nebudeme, a že na parkoviště půjdeme pěšky. Jak jsme se vzdalovali od náměstí Sv. Marka, byla stále větší tma. Uličky nebyly osvětleny a my jsme začali bloudit. To, co nám trvalo vodní tramvají půl hodiny, nám pěšky trvalo dvě a půl hodiny. Taťka si z nás dělal legraci, že chodíme stále dokola a už nikdy netrefíme. Trefili jsme. Asi v jednu hodinu jsme se vrátili do hotelu v Caorle. V Benátkách se nám moc líbilo. Jan Kulhánek Jak jsem jezdil na kajaku
Jednou o prázdninách jsme jeli s tátou, mámou a psem Jerrym za sestrou na Malou Skálu. Sestra mi nabídla, že mě naučí jezdit na kajaku.Já jsem se trochu bál, ale ona mi nejprve navlékla záchrannou vestu a potom mi ukázala, jak se pádluje. Posadila mě do kajaku a odstrčila od břehu. Řeka byla studená a já jsem měl strach, že se překlopím. Nakonec mi to šlo a moc se mi to líbilo. Byl to moc pěkný den. Petr Kapras Záhada bazénu
Druhý týden v srpnu jsem si užívala dovolenou s mamkou, tetou a kamarádkou Monikou na Šumavě. Bydlely jsme ve velké chatě, která byla moc hezká, ale největší radost jsme měli, když jsme zjistili, že uvnitř je bazén. S Mončou jsme se ubytovaly, popadly plavky a rychle do bazénu. Při skoku do vody se mi zatajil dech. Voda nebyla studená, ale přímo ledová. Okamžitě jsem vylezla a klepala se jako osika. Věděla jsem, že tam už nikdy nevlezu. Další dny byly také pěkné. Navštívily jsme hrad Kašperk, kde jsme vyšly 115 schodů a z vrchu si prohlížely krásu Šumavy. Byl to pro mě krásný týden prázdnin. Markéta Špásová Prázdniny u dědy
Již od malička jezdím velmi ráda k dědečkovi na chalupu u Kostelce nad Orlicí. Chalupa je v obci zvané Hradisko. I letošní prázdniny jsem se rozhodla strávit u dědy. Jednoho dne, když bylo venku pěkně teplo, vypravila jsem se s kamarády na mák. U pole jsme si schovali kola a šli jsme do tašek sbírat makovice. Najednou jel kolem nějaký pán na babetě. Jakmile jsme ho uviděli, rychle jsme se shovali, aby nás nezahlédl. Jen co přejel, popadli jsme kola a rychle uháněli pryč. Naštěstí nás s nákladem nikdo nechytil. Doma jsem si na dobrém máčku velice pochutnala. Na tuto výpravu budu ještě dlouho vzpomínat. Kateřina Šepsová Příhoda s autem
V sobotu ráno jsem jel s maminkou do města nakupovat. Auto jsme zaparkovali na parkovišti. Nákup trval příliš dlouho, a tak jsem se rozhodl počkat na mámu v autě. Auto jsem si odemkl a pak zamkl dálkovým ovladačem. Když máma přišla k autu, otevřel jsem ji tlačítky u dveří. Máma chtěla nastartovat, ale nešlo to. Tak požádala dva pány, aby nás roztlačili, protože se zdálo, že je vybitá baterie. Avšak ani po roztlačení auto nenastartovalo. Máma mě poslala pro pomoc. Šel jsem zpět na chatu asi dva kilometry. Když už jsem byl skoro u branky, slyšel jsem přijíždět auto. Ohlédnu se a s překvapením poznávám naše auto. Maminka mi vysvětlila příčinu poruchy. Způsobilo ji otevření dveří tlačítkem. Došlo k zablokování startéru. Nakonec jsme byli rádi, že jedinou závadou byla moje neznalost. Michal Pavlica Příhoda s mobilním telefonem
Když jsem byl u strýce na prázdninách, zalíbil se mi jeho mobilní telefon. Jakmile strýc odešel na zahradu, začal jsem si s telefonem hrát, až jsem ho rozbil. Strýc pracuje v Telecomu a já netušil, že je to jeho služební telefon. Když se strýc dověděl, co jsem udělal, tvářil se velice zděšeně a vynadal mi. Druhý den musel v práci telefon opravit a raději ho už domů nenosil. Marek Křiženecký Strašidelná cesta
Stalo se to na stanování v Adršbašských skalách. Jednou v noci nás strýček probudil a začal nám vyprávět, co se mu právě přihodilo. Byly jsme se Sabinkou sice moc ospalé, ale i přesto jsme pozorně poslouchaly. A strýček vypráví: "Šel jsem ze slavnosti cestičkou a po obou stranách byl hustý les. Najednou slyším, že za mnou někdo běží. Podíval jsem se za sebe, ale nic jsem neviděl. Najednou mě ten někdo předběhl a zastavil se. Já ale na nic nečekal a utíkal, co mi nohy stačily. To jsem si oddychl, ale co to? On běží za mnou. Dal jsem se tedy znovu do běhu. Doběhl jsem na rozcestí, odkud už je vidět kemp. Dál už za mnou neběžel." Když strýček dovyprávěl a my měly jít spát, docela jsme se se Sabinkou bály. Silva Surmová Mokrá noha
Jednou večer, na dovolené na Seči, jsme si udělali táborák. Protože jsme měli málo dříví, vypravili jsme se s bratrem a kamarádkami z vedlejší chaty do lesa. Byla už tma jako v pytli. A my jsme měli jenom dvě baterky. Chodili jsme, kam nás nohy nesly. Najednou jsem šlápla do potůčku. Měla jsem úplně promočenou botu, ale vůbec mi to nevadilo. Rychle jsem běžela za ostatními. Táborák se nám vydařil a moc se mi líbil. Anna Řičařová Křečkův výlet
O prázdninách jsme jeli na chalupu. Můj křeček Pišta zůstal s babičkou a dědou doma. Večer, když šli spát, nechali všude otevřeno. Než děda usnul, ujistil se, že je Pišta v akváriu. Ten si vesele běhal ve svém kole. Ráno ale nespal. Uspořádal si totiž malý výlet po bytě. Přijeli jsme domů a děda nám oznámil Pištův výlet. Ani jsme nevybalili a začali jsme všude hledat. Za chvíli dal táta do každé místnosti piškot. Kde nebyl piškot, tam byl Pišta. Ukázalo se, že Pišta je v babiččině ložnici. Táta vzal ručník a čekal, až Pišta vyleze. Ten však spokojeně kousal skříň. Dali jsme tedy vedle skříně misku s jeho jídlem. Jakmile Pišta vyběhl, táta po něm hodil ručník a já ho chytila. Všichni jsme byli rádi, že se Pišta našel. Tereza Möhwaldová Strašidelná stezka odvahy
O prázdninách jsem byla na táboře s Červánkem. Jednou v noci nás vedoucí vzbudili a řekli, abychom se oblékli a čekali před hlavní chatou. Potom nás odvedli do lesa, kde nás vypouštěli po cestě, na které bylo mnoho strašidel. Trochu jsem se bála, ale přeci jen jsem došla až na konec, kde jsme leželi a čekali na ostatní. A tak jsem prožila strašidelný zážitek. Martina Teclová Cesta na hvězdu
O prázdninách jsem byl na táboře nedaleko Broumova. Ve středu se rozhodlo, že se pojede na celodenní výlet. V osm hodin jsme vyrazili na cestu. Autobus nás dovezl k lesu. Lesem jsme se dostali na cestu mezi skalami, po které jsme asi po pěti kilometrech došli až na Hvězdu. Z Hvězdy byl krásný výhled na celé okolí Broumova. Výlet se mi moc líbil. Jan Koutnik Záhada s motorem
V pátek 3. září jsme se s rodiči vydali na zájezd do Chorvatska. S úsměvy na tváři jsme čekali na krásný autobus. Úsměvy pohasly, když příjela stará plechová Karosa. V autobuse jsme se navíc dověděli, že už měli cestou do Hradce poruchu. Úspěšně jsme však přejeli hranice Chorvatska, ale najednou povolil šroub a spadl motor. Museli jsme čekat sedm hodin na další autobus. Já jsem tři hodiny spala a zbytek času jsem s tatínkem počítala auta. Potom konečně přijel nový autobus a my jsme šťastně dorazili do místa určení. Ale i přesto to byla krásná dovolená. Kateřina Červenková Záhadný vozík
V srpnu jsme odjeli s taťkou a s rodinou strejdy sjíždět řeku Lužnici. Jeli jsme autem tranzitem a za ním byl připevněn vozík s loděmi. Míša Lužnici právě sjížděl s vodáckým kroužkem a my jsme si pro něj měli přijet. A tak jsme se vydali na cestu. Těsně před Táborem nám však praskla u vozíku oj. Bylo už hodně hodin a nemohli jsme sehnat žádného opraváře. A tak jsme museli nechat vozík u jedné paní na zahradě. Potom jsme se vydali hledat Míšu. Dlouho jsme nemohli najít cestu k táboru a nakonec se nám podařílo Míšu objevit až o půlnoci. Protože už bylo hodně hodin, museli jsme se utábořit a přespat v lese. Ráno jsme dali opravit vozík a pokračovalo se v cestě. Veronika Šimková Dětství
Narodil jsem se v prosinci v Hořicích. Když jsem měl rok a půl, začal jsem sám chodit. Objevoval jsem svět kolem sebe. Vše bylo pro mě nové a zajímavé. Nejvíc se mi líbilo v kuchyni. Pěkně se mi tam kramařilo. Pokličky, vařečky, vše na jednu hromadu. To měla maminka radost! Když jsem povyrostl, hráli jsme si se sestrou na zahrádce, na pískovišti, v trávě a učil jsem se jezdit na tříkolce. Když mi byly čtyři roky, dostal jsem k narozeninám kolo. S maminkou a se sestrou jsme jezdili do lesa, na koupaliště Dachova i do města na nákupy a do cukrámy na zmrzlinu. Do první třídy jsem začal chodit v Hradci, protože jsme se sem přestěhovali.
Adam Životopis
Když jsem se narodil, měřil jsem 51 cm a vážil 3780 gramů. Jméno mám po tatínkovi a dědovi Jiří. Jako malý jsem podle vyprávění maminky byl moc hodný. Hezky jsem jedl, hodně spal a málo brečel. Čím víc jsem rostl, tím jsem se více zajímal o věci v okolí. Potom jsem začal sedět a lézt, a to už mě museli rodiče hlídat, abych někde něco neprovedl nebo neshodil. Byl jsem velice zvědavý, asi jako každé dítě v tomto věku. Kolem jednoho roku začaly moje první krůčky. Na procházce s maminkou a tatínkem jsem už nemusel celou dobu sedět v kočárku, ale kousek cesty jsem šel po svých.Také začala moje první slova, která byla dost legrační, protože jsem ještě neuměl vyslovit všechny hlásky. Asi ve dvou letech mi rodiče koupili tříkolku, na ktere jsem potom rád jezdil. Často jsme chodili ven. Nejraději jsem si hrál s dětmi na pískovišti za domem. Když už mi bylo více let, dostal jsem malé kolo. Nejlepší bylo, když bylo pěkné počasí, a my jsme mohli trávit hodně času venku. Chodili jsme na procházky, do lesa, jezdili na chatu za babičkou a dědou. Tam se mi moc líbilo. Horší to bylo v zimě, nebo když pršelo, museli jsme být doma. Ale i tam je hodně autíček a jiných hraček, takže mám o zábavu postaráno. Od čtyř let jsem začal chodit do školky "Pohádka", kde jsem si také našel kamarády. Pohádka byla jenom na několik hodin denně. Potom si pro mě rodiče chodili a byli jsme doma. Ale tam je to taky moc príma.
Jirka Š.